Osamělost jako trend moderní doby

Vlna osamělosti na nás díky pandemii dopadla tíživěji než kdy dříve. Období, které jsme museli strávit doma bez možnosti setkání se s přáteli nebo širší rodinou se zdálo téměř nekonečné. A přestože už můžeme zase volně dýchat a setkávat se kým chceme a kdy chceme, řada lidí se pocitu osamělosti nezbavila a stále s ním bojuje.

Jak je to možné? Co se děje v jejich hlavách? A děje se to i ve vaší hlavě?

V první řadě, pocit osamělosti nemá nic společného s tím, s kolika lidmi se denně stýkáme. Osamělý si může připadat i člověk, který pracuje na recepci a denně komunikuje s desítkami lidí. Pocit osamělosti pramení z nedostatku kontaktu s lidmi, na kterých nám hluboce záleží a se kterými můžeme sdílet náš vnitřní svět, naše pocity, naše myšlenky a emoce, svěřit se svým trápením i s radostí.  Pokud nemáme ve svém okolí člověka, kterému důvěřujeme natolik, abychom s ním sdíleli svůj vnitřní svět, cítíme se sami. Sami na radost, sami na trápení, sami na celý život.

čekající lidé

A protože jako lidé máme ve svých genech zakódovanou potřebu společnosti, tak tímto nedostatkem trpíme více než kdybychom strádali fyzicky. Patřit do nějakého společenství, i malého, být přijímán a podporován komunitou, to je jedna ze základních lidských potřeb, pokud pomineme ty čistě fyzické. Patřit do nějaké komunity znamená přežít.

Když cítíme, že nikam nepatříme, když se cítíme osaměle, objevuje se v našem podvědomí strach ze smrti. Objevují se úzkosti a existenční krize. A tyto pocity paradoxně vedou k tomu, že chceme být sami. Aby nikdo neviděl naši slabost, aby nás naše pocity neohrozily. A čím více času trávíme sami, tím více se negativní pocity prohlubují. Je to začarovaný kruh.

dívka s panenkou u okna

Jak z toho ven?

Je v pořádku něco takového občas prožívat. Každý z nás má období, kdy se cítí lépe a kdy hůře. Bohužel je velmi těžké poznat bod, kdy už nejde o jednorázovou záležitost, ale o dlouhodobý problém. Je potřeba si uvědomit, že naši přátelé nebo rodina nebudou vnímat naše pocity jako slabost. Spíše naopak, to že se jim svěříte se strachem posílí vaše vzájemné pouto, vaši důvěru. Osamělost není něco, co byste museli vydržet. Je to něco, co musíte překonat společně s někým. A pokud opravdu ve svém okolí nemáte k nikomu takovou důvěru, abyste se svěřili s tím, jak se skutečně uvnitř cítíte, existuje vždy možnost terapie. Odborník spotřebními zkušenostmi vám dokáže pomoci vždy, stačí jen najít toho pravého nebo tu pravou.